Počátky Sokola v Hradci Králové

Město Hradec Králové bylo v šedesátých letech 19. století uzavřenou pevností s rakouskou posádkou, sídlem generála, německy mluvících důstojníků a úředníků. Je naprosto s podivem, že se utvořila vlastenecká společnost okolo dramatika a spisovatele prof. hradeckého gymnázia V. K. Klicpery a jeho kolegů, F. L. Zieglera ze zdejšího kněžského semináře, tiskaře a vydavatele českých knih J. H. Pospíšila a hlavně výrobce dechových nástrojů Václava Červeného. Tito lidé zvali do Hradce významné osobnosti z Prahy. Nejčastěji sem jezdil Jan Neruda, ale i František Palacký, Vojtěch Náprstek, Josef Barák a další. Pod Klicperovým vedením se hrálo studentské divadlo a pořádaly se večírky s českou deklamací. To vše se odehrávalo  v dnešním divadle Beseda a ve společenském sále v Zieglerově ulici.

Údaje o datu založení sokolské jednoty v Hradci Králové se v různých pamětech a materiálech liší. Uváděny jsou roky 1864, 1865 a 1866. Patrně v roce 1864 byly první úvahy a plány ale v následujících měsících se přípravy zbrzdily hrozbou pruské války. Jisté je, že všechny schůzky a plány na toto téma se odbývaly v dílně nebo přímo v domácnosti Václava Červeného, později prvního starosty hradecké tělocvičné jednoty.

Tělocvičná jednota Sokol se v Hradci Králové definitivně ustavila na podzim roku 1866. Cvičilo se podle Tyršova metodického vzoru, nejdříve se cvičení konala ve škole, ale brzy hradečtí cvičenci plánovali stavbu vlastní sokolovny.

Související zajímavá vzpomínka: Václav Červený měl ve své továrně každý rok nový model dechového nástroje. V roce 1867 to byla trubka „ sokolovka". Celý soubor svých nových výrobků tehdy poslal pražskému Sokolu. V roce 1882 se slavilo dvacet let od založení Sokola v Praze. Rakouské úřady povolily veřejné cvičení na Střeleckém ostrově s  účastí mnohých českých jednot. Vědělo se, že mnozí sokolové mají své dechové hudby, a tak podmínkou bylo, že nesmějí hrát po pražských ulicích. Hradečtí samozřejmě přijeli se svou dechovkou, kterou dirigoval mladý Stanislav Červený. Hned jak vyrazili z nádraží, spustili řízný pochod na nástroje, které sami vyrobili. „Stát! Netroubit!" volal velitel dohlížející jízdní policie. „Ale my máme povoleno hrát," odpovídal dirigent, „nám to doporučil sám císař František Josef" a dokládal své tvrzení článkem z novin, který už měl s sebou připravený. Skutečně po návštěvě továrny Červených na hradeckém Malém náměstí císař prohlásil: „Vy tedy můžete hrát všude." A tak hradečtí muzikanti byli jediní, kdo na prvním sokolském sletu hráli.

Synové Václava Červeného se do historie hradeckého Sokola zapsali jako významní činovníci – byli to Rudolf a Stanislav Červení.

Současní sokolové na své slavné předchůdce nezapomněli. V Tyršově klubu v budově Sokola na Eliščině nábřeží jsou jejich fotografie. Z nich také poznáváme, jak vypadala hradecká sokolovna na t.zv. Kavčím plácku  a  interiér tehdejší tělocvičny (je zde řada dalších zajímavých dokumentárních textů a fotografií).

Po zrušení a rozboření hradecké pevnosti a při stavbě nových částí Hradce Králové se stavěly i nové tělocvičny a vznikaly i nové sokolské jednoty jako TJ Pražské Předměstí, Nový Hradec Králové, Kukleny, Svobodné Dvory, Pouchov a Věkoše. 

A na závěr ještě zajímavost: O nejstarší historii hradeckého Sokola psala ve své vzpomínkové knize „Můj Václav" i operní pěvkyně paní Soňa Červená.   

                                                                                                  (J. Petránková, J. Novák, Sokolská župa Orlická)

 

 P2060545.jpg - 781.50 kBnáhlednáhlednáhlednáhled

 

Sportovní medailón

Kamil Pavlásek - sokol, gymnasta a skaut tělem i duší    

     „Lidský duch je od přirozenosti čilý a chtivý pohybu.“  /Seneca/

                                                                                        

Pan Kamil Pavlásek cvičil i ve svém věku na  XVI. všesokolském sletu dokonce dvě sletové skladby a to skladbu "Princezna republika" (s věrnou gardou) a skladbu „Borci“ (s muži) Sokola Hradec Králové – Pražské Předměstí. Účast na sletu považuje za čest a sokolskou povinnost.

Bratr sokol Mgr. Kamil Pavlásek se narodil 7. března 1935 v Táboře. Při nedávném rozhovoru  zavzpomínal a vyprávěl o svých sokolských začátcích a dalších aktivitách: „Protože bylo v době německé okupace sokolské hnutí zakázáno, přihlásili mě tehdy rodiče  do tzv. rytmiky. Ve válečných letech 1944 a 1945, kdy byl můj otec těžce nemocný, bydlel jsem se svým bratrem u tety v Praze. Tady jsem chodil do školy a zde jsem také začal navštěvovat první sokolská cvičení v malostranském Sokole a skautský oddíl v Podbabě. Po skončení války jsem již cvičil v  obnoveném Sokole Tábor. Nejprve jako žák, později jako dorostenec, který se prosadil až do prvního gymnastického družstva mužů.

Po absolvování střední průmyslové školy keramické v Bechyni, kde jsem začal rozvíjet své estetické cítění a svůj celoživotní zájem o výtvarné umění, jsem začal  v  roce 1953 pracovat  jako technik v n. p. PAL  v Táboře. Brzy byl Sokol opět zrušen a tak jsem pilně cvičil v oddíle sportovní gymnastiky tehdejší tělovýchovné jednoty Vodní stavby Tábor.

V roce 1955 jsem dostal povolávací rozkaz na vojenskou službu do Trenčína, kde jsem byl, mimo jiné, zařazen do reprezentačního družstva sportovních gymnastů 2. vojenského okruhu. Zde jsem pravidelně a poctivě trénoval až pětkrát týdně.

Po odchodu do civilu jsem v  roce 1957 nastoupil zaměstnání ve Výzkumném ústavu elektrotechnické keramiky v Hradci Králové a hned jsem se zapojil do oddílu sportovní gymnastiky Tělovýchovné jednoty Dynamo. A dá se říci – v  Hradci Králové se mi líbilo a dařilo. Zde jsem byl zvolen vedoucím oddílu a hlavním trenérem, neboť jsem získal i kvalifikaci trenéra a rozhodčího II. třídy sportovní gymnastiky. V oddíle jsem vytvořil kvalitní partu gymnastů, s  kterými jsem organizoval, v rámci sokolské všestrannosti, i další sportovní aktivity. Sám jsem dosáhl I. výkonnostní třídy ve sportovní gymnastice a vychoval jsem několik úspěšných gymnastů, kteří pak působili v Dukle Praha.

V roce 1968 jsem se vedle své sportovní trenérské činnosti také aktivně zapojil do obnovy skautského hnutí a tři roky poté jsem vedl 7. skautský oddíl v Hradci Králové. V letech 1970 – 1971, když byl skauting opět zrušen, jsem mimo jiné v Polsku absolvoval kurz námořního jachtingu a získal zde kvalifikaci kormidelníka námořní plavby.“

Bratr Pavlásek vystudoval následně, v letech 1971 až 1977, a to při zaměstnání, Fakultu tělesné výchovy a sportu UK a získal titul magistra a kvalifikaci trenéra sportovní gymnastiky I. třídy. Krátce poté odešel z výzkumného ústavu a zahájil svou pedagogickou činnost jako učitel chemie a tělesné výchovy na hradecké střední škole. V letech 1982 -1985 působil zároveň v oddílu kondiční kulturistiky při TJ Stadion Hradec Králové. V roce 1989 opět aktivně pomáhal znovuobnovit skauting v Hradci Králové a vedl opět 7. skautský oddíl, se kterým až do roku 1996 každé prázdniny pravidelně tábořil. Jeho vztah k přírodě se projevil i tím, že v  Podkrkonoší si v roce 1974 postavil dva klasické sruby. Postupně navrhl a postavil ještě dalších třicet srubů, včetně kamenných krbů, po celé republice. Této činnosti se věnoval hlavně po odchodu do důchodu v roce 1995.

Do mateřské TJ Sokol Pražské Předměstí se vrátil v roce 2001, kde působí dodnes jako cvičitel mužů a žactva. Poté byl zvolen náčelníkem jednoty a vedoucím seniorů, se kterými se zúčastnil sletových cvičení věrné gardy v letech 2006, 2012 a 2018. Od roku 2006 je také župním náčelníkem Sokolské župy Orlické. Bratr Pavlásek vede již řadu let pravidelná cvičení mužů a seniorů, která zaměřil na posilování, protahování a uvolňování svalů a kloubů. Pro tento účel vytvořil vlastní padesátiminutovou cvičební sestavu. Jeho cvičení seniorů v mateřské jednotě a v TJ Sokol Nový Hradec Králové mají velký úspěch a řady cvičících mužů, čítající dnes několika desítek, se postupně rozrůstají.

Tělesná i duševní kondice bratra Pavláska je obdivuhodná. Udržuje ji a posiluje jak pravidelným vedením cvičení mužů třikrát týdně ve dvou sokolských jednotách, ale i pravidelným, v létě pak každodenním plaváním, pravidelnými vyjížďkami na kole do přírody, průběžným otužováním a v zimě výlety na běžkách.

Přestože, anebo právě proto, že jeho otec byl lékárník, Kamil ve svém věku neužívá žádné léky. Pouze užívá tinkturu z vodky a česneku, kterou si sám připravuje. A dodržuje hlavně zásady správného stravování a zdravého životního stylu. Jeho celoživotní sportovní a pohybová aktivita, kterou přenáší i na své cvičence se nese v duchu antické filozofie kalokagátie – harmonie těla a ducha, kterou propagoval sám zakladatel Sokola dr. Miroslav Tyrš. A navíc Pavláskovo úsloví, že člověk je i sochařem svého těla, znají všichni jeho cvičenci.